Veronika Šrek Bromová
Fotografka a vizuální umělkyně. Absolvovala ateliér ilustrace a grafiky vedený prof. Jiřím Šalamounem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Její tvorba je primárně spjata s instalací, fotografií či performancí. Věnuje se galerijní a pedagogické činnosti, ale také arteterapii a psychoterapii. Má za sebou řadu výstav, publikací i kurátorských zkušeností, opakovaně byla mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého; v roce 1999 reprezentovala Českou republiku na mezinárodním bienále v Benátkách. Mezi lety 2002 až 2011 vedla Ateliér nových médií 2 na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve východních Čechách organizuje v Galerii Kabinet Chaos celoroční výstavní, vzdělávací a kulturní program. Ve své volné tvorbě se stále více posouvá od technických řešení k přírodním materiálům (dřevo, vosk, přírodní pigmenty), přičemž v posledních letech se přiklání k ekologickým, sociálním a genderovým otázkám spojeným s ženskou identitou, kterou odráží v přírodních symbolech, obřadech či rituálech. Mezi hlavní témata tvorby patří právě ženské tělo, jeho zranitelnost, křehkost, estetičnost, zobrazení jeho radikální polohy a hledání pomyslné hranice mezi studem a extravagancí. Také často kriticky hodnotí současnou společensko - ekologickou situaci, mnohdy však se satirou, dekonstrukcí či tajemnem.
Pro projekt autorka vytvořila sošku Venuše a její potřeby, inspirované Věstonickou venuší - paleolitickou soškou vnímané ve své době jako ideál ženství. Venuši můžeme chápat také jako Alter ego umělkyně, do nějž promítá svou vizi ženství, spojení s přírodou a jejími živly, kreativitu, mnohost, hravost, či sexualitu. Přítomné je ale i zkoumání skutečných potřeb současné ženy, hledání toho čím má být a čím doopravdy je. Jde o materiálové i významové ohledání současné Venuše - jejího archetypu posvátné ženy, redefinice prapůvodu ženství, jenž je zpracováno současnou technologií 3D modelace a tisku, doplněno kresbou 3D perem, díky níž je každý kus originál. Jedná se tak o kombinaci rukodělnosti a moderních technologií, recyklovatelné a v přírodě rozložitelné materiály. Věstonická venuše je nejstarším (asi 29 tisíc let) a současně velmi hodnotným uměleckým předmětem z keramiky na světě. Patří mezi nejvýznamnější umělecká díla lovců starší doby kamenné – paleolitu. Byla nalezena roku 1925 v bývalém sídlišti lovců mamutů v Dolních Věstonicích na jižní Moravě a jako národní kulturní památka je součástí sbírek Moravské zemské muzeum v Brně.
A photographer and visual artist. She graduated from the Department of Illustration and Graphic Design, under the supervision of Prof Jiří Šalamoun at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague (UMPRUM). In her artistic production, she is tending more and more toward nature and nature rituals. From technical design, she has shifted toward natural materials and turned her work and life toward nature itself, its power and a person’s relationship to it. In recent years, her work has exhibited a distinct inclination toward ecological and social issues arising from today’s circumstances. Bromová works with living materials, prints, wood, wax and natural pigments, which she uses more and more often and creates so-called “Verotisky” or “Veromandaly” (Veroprints or Veromandalas).
For the project, the artist created the statue Venus and her Needs, inspired by the Venus of Dolní Věstonice – a palaeolithic statue viewed in its time as the ideal of womanhood. We may perceive Venus as the alter ego of the artist. Into it, she has projected her vision of femininity, connected with nature and its elements, creativity, multiplicity, playfulness and sexuality. Evident too is, however, an investigation into the real needs of the contemporary woman, the search for what she should be and what she really is. This incorporates the material and semantic examination of the contemporary Venus – her archetype of the revered woman and redefinition of the roots of femininity achieved using the current 3D modelling and printing technology and finished with a 3D pen drawing, thus ensuring that each piece is an original. In this way, handiwork and modern technology, recyclable and naturally degradable materials have been combined.
The Venus of Dolní Věstonice is the oldest (29 thousand years) and currently a highly valuable piece of ceramic art in the world. It is among the most significant artworks by hunters from the stone age – palaeolithic. It was discovered in 1925 in the former mammoth hunter settlement in Dolní Věstonice in Southern Moravia, and it is included in the collection of the Moravian Museum in Brno as part of the natural cultural heritage.
.jpg)
