Lucie Králíková
.jpg)
Zahradní architektka a performerka. Vystudovala zahradní architekturu, kromě navrhování zahrad se však posunula k performancím, odkazujícím převážně na krajinu, rostliny, vzpomínky a rituály, které oživuje a přirozeně vrací do života současného člověka. Její práce vychází z expertního zkoumání krajiny a rostlin, i z reflexí vztahů a zvyků mezi jejich tradičním pojetím a současnou hodnotou. Právě s láskou ke květinám, přírodě a městu v roce 2011 spolu s Klárou Zahradníčkovou založila výtvarně-ekologickou platformu Efemér. Od roku 2015 působí pod touto značkou sama a více se zaměřuje na její výtvarnou složku. Pěstuje vlastní květiny, z nichž vytváří výtvarné objekty s funkcí estetického předmětu, ale i kulturního artefaktu, který využívá jakožto možnost objevování a zkoumání krajiny a lokální flóry. Je autorkou knihy Svátosti (2020), v nichž shrnuje své poznatky o nové obřadnosti.
Pro projekt autorka vytvořila konceptuální dílo, které je založeno na participaci samotných zájemců. Do krabiček vložila kusy starých látek a poselství, které vyzývá k navrácení látek zpět tak, aby z jednotlivých kusů mohla autorka následně sešít roucho. To v sobě ponese zcela jedinečný obsah a sdělení.
Landscape architect and performance artist. She majored in landscape architecture but moved beyond the field to performance art, primarily referencing landscape, plants, memories and rituals, and revitalising and returning them to people today. An in-‑depth study of the landscape and plants, plus reflections on the relations and customs among traditional conceptions and their current value, guide her work. Given her deep love for flowers, nature and the city, she cofounded the art-‑ecological platform Efemér in 2011. Since 2015 she has been working under this brand, focusing ever more on its creative part. She grows her own flowers and uses them to create art objects with aesthetic and cultural import, allowing discovery and exploration of landscape and local flora. Her original book Svátosti [Sacraments] (2020) featured her own learning from the new ritualisation.The artist created for the project a conceptual piece that is based on the participation of the audience themselves. In the boxes, she placed old pieces of material and messages that invited people to return the fragments so that she could then sew them into a gown. This will then be imbued with a unique meaning and message.
