Pavlína Kvita
Sochařka. Absolvovala v sochařském ateliéru Lukáše Rittsteina na Akademii výtvarných umění v Praze. Jejím dlouhodobým zájmem je téma suburbanizace, jehož problematiku a strukturovanou chaotičnost implementuje do sochařsko-vizuálního projevu. Fascinace trvalými záznamy a nesmazatelnými stopami po lidské existenci pro ni vytváří úrodné tvůrčí pole, které člověk obdělává sám tím, co činí. Svou prací přímo nekritizuje stav věcí, ale snaží se zprostředkovat téma, které se v současné době zdá být jedním ze zásadních. Spatřuje důležitost v kráse okamžiku, jelikož pomíjivost věcí se děje z jednoho prostého důvodu. Dává životu smysl.
Pro projekt autorka vytvořila negativní reliéf s pozůstatkem půdorysu obydlí. Ztvárňuje naše nároky na potřebu vlastnit dům i obecněji jako symbol materiálního světa. Chybění hmotného a zredukování na pouhý otisk může předznamenávat pomíjivost, ale také touhu nadále nezasahovat do krajiny neustálou plošnou výstavbou, kdy města expandují do volného krajinného prostoru. Zvoleným materiálem je umělý kámen Acrystal a recyklovaný molitan. Do samotného odlitku jsou zužitkovány zbytky po předchozím odlévání, což esteticky dotváří každý kus. Molitanová vrstva plní jak funkci ochranou, tak vizuální. Svou strukturou má blízko k recyklovaným fragmentům, které sedimentují ve hmotě Acrystalu.
Sculptor. She graduated from the sculpture department of Lukáš Rittstein at the Academy of Fine Art in Prague. Her long‑term interest is the subject of suburbanisation, incorporating its issues and structural disorder into her sculptural‑visual expression. A fascination with permanent records and indelible traces of human existence creates for her fertile creative ground that a person alone cultivates through what she does. She does not criticise the state of things in her work, but rather attempts to mediate the theme that currently seems to be one of the fundamental ones. She recognises the importance in the beauty of the moment because the transience of things happens for one simple reason: to give life meaning.
For the project, the artist created a negative relief with remnants of a floorplan of a dwelling. It depicts our demands to need our own home and more generally as a symbol of the material world. Absence of the material and reduction to a mere imprint can suggest transience, but also the desire to no longer encroach on the landscape with constant large‑scale construction where cities sprawl into open natural spaces. The chosen material is artificial stone Acrystal and recycled foam. Residues from the previous casting are used in the casting itself, which aesthetically complete each piece. The foam layer serves both a protective and visual function. Its structure is close to the recycled fragments that settle in the Acrystal mass.
